Úsměvný pohled na vážné časy. 50. léta. Desetiletý Honzík Domnosil a jeho malá sestřička Petruška přijíždějí z venkova do Prahy, aby tu žili se svou matkou, která je plně zapojena do budování šťastných zítřků a na výchovu dětí jí nezbývají síly a čas. Chlapce a jeho kamarády vychovává doba a městská ulice. Honzík prožívá typické klukovské trable a vnitřní zmatky, v nichž se střídá dětsky naivní víra v Boha s dětsky naivní vírou v Lenina. Jeho nevinná dětská uličnictví se proplétají s nenapravitelným násilím světa dospělých. Z pamětí pražského uličníka aneb co v dějepise nebylo. Píší se padesátá léta a v Praze na Letné vyrůstá obří Stalinův pomník. Desetiletý Honzík Domnosil se stěhuje z maloměsta do Prahy ke své mamince. Je to pěkný rošťák, už během prvních několika dní stačí rozbít bidet v novém bytě, pokousat ředitele školy a zničit žákovskou knížku. Ovšem doba se na jeho dětské duši značně podepíše. Rozvedená maminka upřímně věří v dobro komunismu, na rozdíl od jejího skeptického přítele, „reakcionáře“ Františka. Honzíkovi nejlepší kamarádi navíc navštěvují hodiny náboženství; otce jednoho z nich komunisté nedávno popravili. Zmatený chlapec, střídavě ovlivňovaný katechismem a učením velikánů světového proletariátu, se snaží svá uličnictví zachraňovat modlením, ale marně. Snad to bude tím, že jednou prosí Boha, podruhé zase V. I. Lenina... Československá tragikomedie

Hrají: J. Morávek, M. Morávek, J. Špaňůrová, O. Navrátil, A. Kreuzmannová, K. Soukupová, J. Švandová, B. Vávra, M. Vašut, L. Suchařípa, V. Kotva, M. Pavlata, H. Frejková, M. Faltýn, A. Spurný, L. Svobodová, P. Vondruška, F. Švarc, D. Novotný, P. Taussig, J. Vond
Režie: Jan Schmidt (1990)